Pásmo Gazy - zapomenuté peklo na zemi

Třebaže se situace ve státech Blízkého východu vyvíjí dynamicky a progresivně, jedna malá oblast již po desetiletí stagnuje. Pásmo Gazy, formálně pod územní správou Palestinské autonomie, je uzamčeno ve spirále chudoby a násilí.

     Pro uvedení do problematiky si udělejme malý výlet do historie. Aktuální historie Gazy, která je součástí palestinského území, a tedy i izraelsko-palestinského konfliktu, se začala psát v první polovině 90. let, zejména podepsáním Mírových dohod z Osla v letech 1993 a 1995. Izrael, v čele Jicchakem Rabinem, tímto krokem uznal Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) s jejím předsedou Jásirem Arafatem jakožto legitimního představitele palestinského národa, a umožnil tak vznik Palestinské autonomie - orgánu spojujícího Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu, základu budoucího palestinského státu. Představitelé OOP pak upustily od letitého vyzývání ke zničení Izraele a uznaly jeho právo na existenci jakožto nezávislého státu. Doba se zdála zářná, přednášely se optimistické představy o budoucnosti, rozdávaly se Nobelovy ceny. Pod povrchem to ale na obou stranách vřelo. Na palestinských územích, a v Gaze zejména, se vůči smlouvám i samotné Palestinské autonomii začaly vymezovat radikální skupiny v čele s Hamásem a Palestinským islámským džihádem, které existenci Izraele nadále odmítaly. K negativním postojům docházelo i na straně Izraele, zejména v konzervativních a radikálních kruzích, a vše vyvrcholilo vraždou Jicchaka Rabina na podzim 1995. Ve druhé polovině 90. let se mírový proces zpomalil, a přes značné ústupky a nabídky ze strany Izraele k dalším významným dohodám nedošlo. Vnitřně živená frustrace Palestinců vyvrcholila v roce 2000 druhou intifádou. Přes nepřátelský postoj radikálních skupin, časté útoky na Izrael a liknavý přístup představitelů Palestinské autonomie (od roku 2004 v čele s předsedou Mahmúdem Abbásem) pokračovala snaha Izraele o zastavení konfliktu, a posledním aktem této snahy se stalo jednostranné stažení vojenských sil i civilistů z Gazy v roce 2005.

     A zde se začíná naplňovat hořký osud Pásma Gazy. Stažení mělo zcela jiný následek, než který Izrael předpokládal. Slabé vedení Palestinské autonomie nedokázalo uhájit svou pozici a ve volbách v roce 2006 prohrálo s radikálním Hamásem. Ten o rok později převzal pomocí svých ozbrojených složek zcela vládu a zbavil se zbytků státní správy Palestinské Autonomie. Hamás vládne v Pásmu Gazy až do současnosti, i když o "vládě" se dá hovořit jen s velkým nadhledem. Vládní exekutiva je chaotická a zcela nahodilá, o nekompetentnosti svědčí místní zákonné předpisy, které jsou nesourodou směsicí otomanského práva, práva šaría, předpisů britského mandátu Palestina, předpisů vydaných Palestinskou autonomií a rozkazů izraelské armády. 

     Hlavním "vládním programem" Hamásu a dalších radikálních skupin v Gaze zůstává odpor vůči Izraeli. Od roku 2001 do současnosti bylo z Pásma Gazy na izraelská území vypáleno téměř 16 500 raket. Málokterý rok se počet raket dostal pod hranici 100, nejhoršími byly roky 2007 (2427 raket), 2008 (3278 raket) a 2012 (2248 raket). Za poslední dekádu bylo po útocích Palestinců z Gazy a Západního břehu zabito 203 lidí (polovina z toho civilisté), zraněno potom 4642 lidí. Po těchto číslech nemůže být žádným překvapením, že Izrael, ve spolupráci s Egyptem, uplatňuje na Pásmo Gazy pozemní, námořní a leteckou blokádu. Veškerý obchod a přeshraniční styk Gazy se tak omezuje na Izrael, výjimky jsou udělovány jen zcela ojediněle, stejně jako povolení k překročení hranic. To pochopitelně, spolu s odvetnými útoky izraelské armády, tvrdě dopadá na ekonomiku a životní úroveň, která je jednou z nejhorších na světě. Gaza je se svými více jak 2 miliony obyvateli, tísnících se na pruhu země o délce 41 km a šířce 6-12 km, třetím nejhustěji osídleným územím na světě. Průměrný roční příjem na osobu v roce 2010 byl 876 dolarů, což by samotnou Gazu umístilo na úplný chvost světového žebříčku. Nezaměstnanost se zde pohybuje se značnými výkyvy od 40% do 50%, u mladých lidí potom dosahuje závratných 70%. Gaza má jedinou elektrárnu, která je však existenčně závislá na dodávkách paliva z Izraele. Výpadky proudu jsou tak na denním pořádku. Mnoho lidí nemá ve slabém zdravotnickém systému přístup k lékařské péči, před blokádou byli lidé zvyklí vycestovávat za zdravotní péčí do Izraele nebo Egypta. Polovina obyvatel trpí středním až vysokým nedostatkem jídla. 

     Příznačným kontrastem je také školství. Třebaže se na první pohled může zdát, že školství v Gaze funguje na vysoké úrovni (negramotnost se standardně udržuje pod 1%), a s 11 univerzitami zde mladí lidé mohou mít potenciál ke vzdělávání, realita je opět jiná. Po převzetí moci v roce 2007 se většina univerzit připojila k protestům na podporu Palestinské autonomie. Hamás v rámci jejich potlačování začal do univerzit dosazovat nové profesory a další zaměstnance, často bez potřebné kvalifikace a zkušeností. Zvětšuje se tak rozdíl mezi oficiální, teoretickou výukou, a chybějícími praktickými znalostmi a zkušenostmi, které pracovní trh vyžaduje. Rozrůstá se vliv elitářství, byrokracie a pohledu na tradiční společenské uspořádání. Univerzity jsou v rozpolceném stavu, kdy se musejí zodpovídat ministerstvu školství, které vytvořil Hamás, ale finanční zdroje a akreditace programů podléhá ministerstvu školství Palestinské autonomie. K tomu se přidává prakticky neustálý nouzový stav, ve kterém univerzity pracují. Studenti univerzit pak pod vlivem každodenních životních, sociálních a ekonomických problémů hledají viníka v tom nejsnazším a nejbližším - v blokádě Gazy, aniž by si uvědomovali, že skutečná změna vzdělávání musí přijít zevnitř. Nevidí, že změna v univerzitním vzdělávání může vést ke změnám celospolečenským, zatímco naopak je tato cesta nepravděpodobná.

     Po uchopení moci Hamásem se Gaza dostala do politické izolace. Tuto organizaci nejen že daly na seznam teroristických skupin státy Západu, ale její legitimitu odmítlo uznat i mnoho arabských států (některé alespoň navenek). Všichni nadále jednají s představiteli Palestinské autonomie, která je zároveň jediným příjemcem zahraniční finanční pomoci. Ta představuje prakticky jediný její příjem. Dárci jsou zejména Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA), která např. pro rok 2020 určila rozpočet 1.4 mld. dolarů, tj. 30,8 mld. korun (jedná se o rozpočet pro všechny palestinské uprchlíky, tedy i v Jordánsku, Libanonu či Sýrii; palestinská území jsou ale největším příjemcem). Druhým hlavním dárce je potom společenství států na základě konference v Káhiře v roce 2014, kterou zorganizovali Egypt, Norsko a Palestinská autonomie za účelem pomoci Gaze po válce z léta 2014. Celková přislíbená částka byla přes 5 mld. dolarů, z toho přímo do Gazy 3.5 mld. dolarů, tj. 77 mld. korun. Do roku 2018 bylo pro Gazu vybráno cca 54% této částky. Existuje noho dalších fondů a organizací, přispívajících do této oblasti, ne všechny s čistým svědomím. Mučednický fond Palestinské autonomie (Palestinian Authority Martyrs Fund) například podporuje rodiny lidí, kteří byli zabiti při útocích či protestech proti Izraeli.

     Není to tedy tak, že by státy světa na Gazu zcela zapomněly, ale ve světle jejího současného vedení s ní nikdo spolupracovat nechce. Zahraniční finanční pomoc a její využívání v Gaze je velikou neznámou. Konečně, vezmeme-li si počet raketových útoků za poslední dvě dekády, při ceně jedné rakety kolem několika tisíc dolarů se dostaneme, spolu s dalším vybavením, výcvikem a logistikou, na částku přesahující 100 milionů dolarů. Pro obyčejné lidi z Gazy, jichž žije více než 80% pod hranicí chudoby, je to bezvýchodná situace. Jakékoliv protesty proti vládě Hamásu jsou tvrdě potlačovány, média, nesledující oficiální politickou linii (pokud se o ní vůbec dá mluvit), jsou uzavírána a jejich žurnalisté pronásledováni a likvidováni. Propagandistickou masáží jsou pak lidé vedeni k boji proti jedinému nepříteli - státu Izrael, aniž by si většina z nich uvědomovala, že díky němu mají co jíst a pro mnohé je i jedinou možností k zaměstnání. Cílené masakry Palestinců v jiných zemích, např. v Sýrii, jsou tabu. Sám Hamás pak veškeré své vnitřní problémy předhazuje Izraeli a hledá záminky k dalším a dalším útokům, které roztáčejí spirálu násilí.

     Izrael se nyní vydal novou cestou. Po desetiletích nekonečného a bezvýsledného vyjednávání s Palestinskou autonomií se rozhodl, že cesta z konfliktu nevede skrze Palestince, ale okolo nich.  Pochopil, že diplomatickým jednáním s dalšími arabskými státy dosáhne dvojího vítězství - jednak získá klid na těchto frontách, otevře nové obchodní trasy a příležitosti, a možná dostane na svou stranu i další spojence, ale také přeruší dlouhodobé status quo o jednotě arabského světa k otázce palestinských území. Palestinci tak ztrácejí velkou, a prakticky jedinou, páku, kterou mohli vůči Izraeli aplikovat. A zde se nabízí velmi znepokojivá otázka - co bude s palestinskými územími, a zvláště s Gazou, dále?

     Možností je mnoho - od zbavení se vlivu radikálních skupin a uskutečnění dohody o nezávislém státu, po asimilaci do Izraele. Nejhorší variantou by bylo přerušení vztahu mezi Západním břehem a Gazou. Západní břeh by dále vyjednával s Izraelem o své budoucnosti, tlačen stále více dalšími arabskými státy k dohodě. Jaká by ta dohoda měla být, je otázka, nicméně převahu by v ní jistě dostal Izrael. Jeho stažení ze Západního břehu po zkušenostech s Gazou nepřipadá v úvahu, mít po obou stranách území ovládaná Hamásem by pro něj mohlo být smrtící. Jistě by se tedy vymínil možnost promlouvat do bezpečnostních záležitostí nově vznikajícího státu, byť ve spolupráci s ostatními zeměmi. Ať už by vyjednávání dopadla jakkoliv, Gaza by zůstala zcela osamocena. Ztracený kout země, zcela odříznutý od zbytku světa, na který v euforii rodícího se míru na Blízkém východě tento zbytek světa zapomněl. Bez změny vedení a zbavení se radikálních skupin by byl odsouzen k trvalému vnitřnímu násilí, které by vedlo k postupnému rozkladu společnosti, nebo k eventuální vojenské intervenci. Oba scénáře jsou pro palestince v Gaze černé, a oba by z Pásma Gazy vytvořili skutečné peklo na zemi.

Použité odkazy:

https://www.un.org/unispal/document/unrwa-launches-2020-budget-appeal-for-us-billion-press-release/

https://www.worldbank.org/en/programs/rebuilding-gaza-donor-pledges#1

https://www.jewishvirtuallibrary.org/palestinian-rocket-and-mortar-attacks-against-israel

https://web.archive.org/web/20140804022213/http://www.idfblog.com/facts-figures/rocket-attacks-toward-israel/

https://www.ochaopt.org/content/casualties-thousands-killed-conflict-related-incidents

https://www.al-fanarmedia.org/2019/04/for-gazas-besieged-universities-reform-is-low-on-the-agenda/

https://www.washingtoninstitute.org/policy-analysis/view/tracking-economic-growth-in-the-west-bank-and-gaza-since-2007

https://www.worldbank.org/en/country/westbankandgaza/publication/economic-monitoring-report-ahlc

https://www.bbc.com/news/world-middle-east-20415675