Jsou roušky všespásné?

Je to jedno z nejskloňovanějších slov tohoto roku. Roušky se staly symbolem koronavirové krize, jsou mnohými oslavovány i zatracovány, a jako mnoho věcí předtím i ony názorově rozdělily společnost, kolegy, přátele i rodiny.

Rouška si během posledního půl roku prošla turbulencí oslavovanosti a zatracovanosti větší, než mnohý světový diktátor. Stala se nedílnou součástí našich osobních věcí, nosíme ji s sebou se stejnou samozřejmostí, jako mobilní telefon nebo klíče od bytu. Její používání se stalo takovou zvyklostí, že mnozí lidé ji neodložily ani po uvolnění vládních opatření, jiní ji naopak považovali za symbol útlaku vládnoucí garnitury a v okamžiku uvolnění se ji s radostí v srdci zbavili. A v tomto okamžiku začínají vznikat třecí plochy odpůrců a zastánců roušek. Oba tábory mají své, často laické názory na její funkci a účelnost, a olej do ohně přidává i názorová nesourodost ze stran politiků i odborné veřejnosti. Pokusím se zde ve třech bodech předložit názor umírněného odpůrce roušek (a přiznávám, že zdravotního laika), a snad tím trochu přispět k obroušení hran mezi oběma stranami.

1. Roušky nejsou v současné době až na několik lokálních výjimek povinné. Jejich povinné nasazení na počátku krize bylo bezesporu důležitým dílkem v mozaice, která nám pomohla nástup koronaviru zpomalit a následně lokálně omezit jeho prudké šíření. Nicméně je nutné si přiznat, že šlo skutečně pouze o jeden z mnoha činitelů, který měl spíše psychologický dopad. Roušky, o kterých se zde bavíme, tedy ony jednorázové "modro-bílé", domácí šité z bavlněných látek a jejich alternativní náhrady (kapesníky, šály, šátky), mají jen zcela minimální dopad na šíření viru, a jejich nasazení spíše lidi varovalo, že situace je skutečně vážná, a nutilo je více se zaměřovat na další opatření, jako sociální distanc, pravidelná hygiena rukou nebo sanitace veřejných ploch. Tato opatření mají na zastavení šíření viru mnohem větší vliv.
2. Zdravotní funkcí roušky je pouze zamezení úniku kapének z úst a nosu do prostoru před námi. Nic více, nic méně. U člověka, který je nakažený a šíří nemoc formou kapének (kýcháním), je to potom vítaný pomocník. Jinými slovy, nebudete kašlat na ostatní. Nic jiného nám ale rouška nenabízí. Nezabrání viru, který vdechujeme ani vydechujeme, jelikož jeho velikost je řádově menší než filtrační možnosti běžné roušky. A to nezmiňuji nesprávné nasazení, které je vidět u 90 procent lidí, kde mezery mezi rouškou a obličejem, případně její nasazení pod nosem její funkci zcela anulují a dělají z ní jen módní doplněk. Také její funkce záchytu kapének je značně časově omezena - svou funkci v plné míře plní jen cca 20 minut, po 1-2 hodinách je tato funkce již zcela pryč a uživatel už jen vdechuje všechny nečistoty, které na roušce ulpěly. K tomu si přidejte fakt, že člověk si na roušku během nošení neustále sahá, aby si ji upravil, a to poté, co venku sahal na tisíce jiných věcí, od madel v MHD po peníze v peněžence, aby si ji na konci cesty dal do kapsy, kde měl klíče, mince, kapesník atd. O finální účelnosti roušky si pak každý může udělat obrázek sám.
3. Třetí bod je potom více filozofický a je spíše otázkou osobního postoje a pohledu. Z psychologického hlediska je podstatou člověka žít ve známém, přirozeném prostředí, které jej neohrožuje a vytváří mu známé a příjemné okolí pro jeho život. Změny, které člověka ohrožují nebo mu toto ohrožení připomínají, mají negativní vliv na jeho psychiku. V tomto kontextu je vhodné zmínit slovo solastalgie - jedná se o formu citové nebo existenciální tísně, která je způsobena změnou v životním prostřední. V tomto případě můžeme za tuto změnu považovat změnu ve způsobu života a toho, co nazýváme běžným způsobem života. Dlouhodobé a z jejich pohledu neodůvodněné nošení roušek může mít na lidi negativní dopad s odrazem v jejich psychice. Normální a přirozené je roušku nenosit, a pokud je tento pohled nabouráván, i s ohledem na názory některých lidí, že roušky už se nezbavíme nikdy a stane se skutečně nedílnou součástí našeho běžného života, je naší přirozenou reakcí se tomuto nabourávání bránit. Nenošení roušky je potom zřejmou cestou k návratu k přirozenému stavu.

Jak jsem již uvedl, třebaže my Češi víme většinou všechno nejlépe sami, problému nošení či nenošení roušek napomáhá i názorová nesourodost politiků a odborné veřejnosti. Virologové, epidemiologové a další odborníci z blízkých oborů poukazují na omezené vlastnosti roušek a doporučují jejich nošení jen v místech s vysokou koncentrací lidí a vyšší fyzickou zátěží, kde nastává uvolňování kapének do volného prostředí. Naopak v prostorách s vyšší koncentrací lidí, kde je však fyzická zátěž minimální, je používání roušek bezpředmětné. Na rockovém koncertě, kde po dobu dvou hodin skáče dav natěsno namačkaných tisíců lidí, bude jistě vyšším zdravotním rizikem, než vagón metra, kde se pár desítek lidí dívá do telefonu, do knihy nebo jen před sebe do země.

Politici jakožto znalci všeho druhu, pak takový pohled nesdílí. Za podpory pár vyvolených odborníků, kteří často nejsou tím nejlepším, co naše země nabízí, vydávají pravidla, která se schovávají za politickou líbivost a heslo "co by, kdyby". Přímo se nabízí paralela se situací v silničním provozu: v okamžiku, kdy v daném období vzrůstá počet dopravních nehod (bez ohledu na příčiny) nebo přichází krizové období (počátek prázdnin), zareaguje policie nasazením kontrol měření rychlosti. Čím více hlídek s radary, tím lépe. Mluví se o velkých preventivních akcí, které ale nemají žádný reálný dopad na samotné řešení situace v dopravě. Stejně jako roušky nespasí nás, hlídky s radary nespasí dopravu. Problémem totiž není rychlost samotná, ale jiné prohřešky řidičů, které se jenom hůře zjišťují, hodnotí a sankcionují. Kdyby lidé dodržovali ostatní dopravní předpisy, zejména věnování se řízení, dodržování rozestupů a defenzivní styl jízdy, nemusela by se rychlost jízdy nijak zvlášť řešit.

A stejné je to s rouškami. Kdyby lidé dodržovali všechna ostatní opatření, dbali na své zdraví a byli k sobě navzájem ohleduplní, roušky by mohli z našeho života zmizet. Pochopitelně jsem nezmínil mnohé další faktory - vliv marketingu firem, které se na toto zboží soustředí, ať už v národním, nebo mezinárodním kontextu, a jejich možné propojení na politický vliv; kvalitu médií a jejich způsob podávání zpráv, opět z českého i mezinárodního měřítka; genetická predispozice, která podle posledních odhadů vědců má významný vliv na průběh nemoci a která by v našem regionu mohla dávat výhodu v tomto boji s virem. Celkový obraz bude mnohem složitější, než jak ho my všichni vnímáme, a i potom by zůstaly pohledy příznivců a odpůrců rozdílné. Snažme se tedy navzájem respektovat. Nikdy jsem se nevysmíval ani neurážel nikoho, kdo roušku (i před koronakrizí) nosil. Prosím tedy druhou stranu o stejný přístup.