Nepoučitelnost českého národa
V přímé volbě, kdy svou kandidaturu může ohlásit každý, kdo splňuje dané podmínky, mě ohlášení pana Zemana, že se také bude ucházet o tento post, přišlo jako vtipný výstřel do tmy podobně jako u Tomáše Vandase nebo Kláry Samkové. V okamžiku, kdy pan Zeman předložil počet petičních podpisů značně překračující stanovený limit, jsem však zbystřil a doufal, že se jedná jen o jakousi recesi podobně jako u Vladimíra Franze. Semifinálová devítka uchazečů byla myslím dostatečně diverzifikována, jak politicky, tak osobnostně, a proto jsem doufal, že voliči budou vybírat rozumně a s dostatečně velkým přehledem o svém favoritovi a vážnosti funkce, kterou má zastávat.
Ke zbývající části volební kampaně až do vyhlášení vítěze se mi vyjadřuje jen těko a bolestivě. Lži, manipulace, urážky, pohrdání soupeřem, to vše zcela mimo jakýkoliv rámec slušnosti - taková byla nabídka Miloše Zemana. Přesto byl zvolen a dostal se tak do funkce, kde bude v historii zobrazován s Masarykem nebo Havlem. A naděje lidí, kteří doufali, že po vítězství se pan Zeman bude jako prezident chovat, že odhodí stranickost a osobní sympatie či nesympatie k určitým stranám a lidem, vzali hodně rychle za své. Místo ukončení bojů přišli jen další urážky a posměšky na všechny strany, a přestože pan Zeman ještě není ve funkci, už vyzývá vládu, aby to položila, a tím dává jasně svou "nadstranickost" najevo. Sestřih jeho návštěvy v ČT, kde je zobrazeno jeho vystupování, chování k okolním lidem a kde nejdůležitějším problémem je "popelníček", nepotřebuje další komentář.
Zvolili jsme si člověka, který je proslulý svým hulváctvím, arogancí, neschopností konstruktivního dialogu a nasloucháním jiných názorů. To jsou přitom vlastnosti, které jsou v přímém rozporu proti těm, které by prezident měl mít - umět naslouchat lidem, zajímat se o jejich životy a problémy, klidnit rozbouřené vody politického prostoru a být důstojným zástupcem našeho státu v zahraničí. Zdá se vám to všechno nápadné? No jistě, zvolili jsme si nového Václava Klause, který se přinejmenším v posledních pěti letech nechoval jinak. Znovu jsme zvolili člověka, na kterého se stupňovala kritika napříč celou společností a celým politickým spektrem. Člověka, který zdiskredioval úřad prezidenta ČR jak u nás, tak v zahraničí.
Od spousty lidí jsem slýchal a četl, že pana Zemana volili jako "menší zlo". Co je tohle za nesmysl? Menší zlo je pořád zlo. A je nesmysl podkládat to tím, že jít volit je povinnost. Ano, z hlediska demokracie je právo volit jedním z nejdůležitějších práv (a je smutné, že 40 % lidí si to pořád není schopno uvědomit). Ale jak jsem napsal, z devítky si téměř každý mohl vybrat kandidáta, který by nejvíce odpovídal jeho představě. A pokud tento kandidát do druhého kola nepostoupí a nepostoupí sem ani nikdo, kdo by se mé představě uspokojivě podobal, je mé právo nevolit ani jednoho. Zkrátka můj kandidát neuspěl, a je jedno, jestli v prvním, druhém, desátém kole... Na výsledku by se asi nic nezměnilo, ale při nižší volební účasti ve druhém kole by si vítěz musel uvědomit svůj mnohem nižší společenský mandát, který by touto volbou získal.
A já se ptám, jak je to možné? Jak může český národ dělat pořád ty samé chyby? Volíme stále ty samé strany, na které jsme čtyři roky předtím nadávali. Pouštíme do politiky ty samé tváře, kteřé přes dvacet let (a někteří mnohem déle) rozkrádají naši zemi. To nám opravdu stačí jenom populistické sliby, otevírání starých ran v historii a soutěže o to, kdo vytáhne největší špínu na svého soupeře? Proč se neumíme podívat na "člověka" a hledat na něm to, co chceme, aby za nás skutečně reprezentoval? Kdy se konečně ze závistivých, malých čecháčků stanou hrdí Češi?
Díky diskuzím na sociálních sítích, článkům, blogům a zejména veřejným demonstracím a podobným akcím v posledních letech jsem nabyl na chvilku pocitu, že lidé si konečně zoufalost politické situace u nás začínají uvědomovat, nehodlají se s ní smířit a chtějí ji změnit, posunout se dál, dát najevo, že nejsme jen tupým stádem, které chodí jednou za čtyři roky odevzdat médii určený hlas. Přímá volba prezidenta byla maturitou této snahy. Propadli jsme na celé čáře.
Robert Krejčí
Hamás = Palestinci
Nadpis je matematicky chladný, bezemoční, odtažitý, snad i trochu zkratkovitý, a pro některé nefér. Ale je to tak. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.
Robert Krejčí
Jak hodnotit sílu demokracie
Demokracie přináší svobodu, která ale nemusí být vždy a všude stejná. Jak můžeme porovnat úroveň této svobody v různých zemích? Podle čeho poznáme sílu demokracie? Co nás upozorní, že je zapotřebí začít demokracii aktivně chránit?
Robert Krejčí
Volba Petra Pavla prezidentem - pokud oni mohou, pak my musíme...
Deník N přinesl rozhovory s několika lidmi, kteří byli perzekuováni komunistickým režimem, často končili ve vězení nebo jim nebyla umožněna studijní či profesní činnost. Jejich postoj přesto nemůže nechat nikoho na pochybách...
Robert Krejčí
Buřty, pivo a nenávist na Václavském náměstí
Také vám sobotní demonstrace připomněla text písně Petra Hapky? Pokud ne, asi se vám můj článek líbit nebude. Ostatně, pravda často nebývá příliš příjemná. A odpovědnost, s jakou se k ní postavíme, si volíme každý sám.
Robert Krejčí
Fialova cesta na Ukrajinu je historickou událostí
„Slušný člověk pomáhá vždy tomu, kdo toho nejvíc potřebuje. To se nám vrátí. Vždyť přece stojí za něco, že máme ve světě pověst slušných lidí.“ Tomáš Garrigue Masaryk
Robert Krejčí
Ostrakizace ombudsmana Křečka není správnou cestou
Kritika nad vyjádřením pana ombudsmana Křečka na adresu ukrajinského prezidenta je bouří ve sklenici vody, jež zas a znovu ukazuje na černobílé vidění společnosti, která místo racionálního přemýšlení volí emocionální výkřiky.
Robert Krejčí
Otevřený dopis paní Evě Soukeníkové
Dám stranou diletantství redakce Seznam Zprávy, která je schopna otisknout takovýto článek, a obrátím se rovnou na jeho autorku.
Robert Krejčí
Je to chřipečka, nebo není? Obě možnosti jsou špatně...
Názor na covid, že "je to jenom taková chřipečka", případně "není to žádná chřipečka" (podle toho, do jakého tábora se řadíte), nám už zcela zlidověl. Přitom jen málo lidí si uvědomuje, že vlastně oba názory jsou úplně špatně.
Robert Krejčí
Pandemie není černobílá, její řešení je komplexní a bolestivé
Je tu s námi už celý rok, život nám otočila vzhůru nohama a brzké řešení je v nedohlednu. Jak je možné, že si česká vláda s nemocí Covid-19 stále neví rady? Může za to vláda sama, může za to samotná společnost, nebo někdo jiný?
Robert Krejčí
Relativismus pravdy v době pandemie Covidu-19
Když jeden odborník, například lékař, prohlásí, že pandemii podceňujeme, a druhý kontruje, že ji přeceňujeme, kdo má pravdu? Problémem je to, že pravdu mají oba, a je jen na nás ostatních, která pravda se nám bude líbit více...
Robert Krejčí
Demonstrace bezmozků (a nejen těch sportovních)
To, co předvedli na Staroměstském náměstí "příznivci" fotbalových klubů, netřeba asi komentovat. Co je ale důležitější, aby se za tímto násilím neschovala nezměrná hloupost těch dalších 90% lidí, kteří na náměstí dorazili.
Robert Krejčí
Kdo je vítězem krajských voleb? Rozhodně ne hnutí ANO
Volební výsledky krajských voleb předsedovi hnutí ANO moc radosti nepřinesly, třebaže se je snažil prezentovat jako velké vítězství. Ono to na první pohled může tak vypadat, ale už na ten druhý je vidět, že věc je složitější...
Robert Krejčí
Bitva o Taiwan
Znovu příběh, který neuvěřitelně ostře dělí českou společnost, jako mnoho dalších milníků z minulosti i současnosti. Polarizace a vzájemná neochota k dialogu na těmito tématy jsou naším dědictvím, které asi ještě dlouho přetrvá...
Robert Krejčí
Pásmo Gazy - zapomenuté peklo na zemi
Třebaže se situace ve státech Blízkého východu vyvíjí dynamicky a progresivně, jedna malá oblast již po desetiletí stagnuje. Pásmo Gazy, formálně pod územní správou Palestinské autonomie, je uzamčeno ve spirále chudoby a násilí.
Robert Krejčí
Bezpečná dětská hřiště aneb Pamatujete, kde jsme si hráli my?
Pomaleji, níže, měkčeji. Tak by se dalo parafrázovat olympijské heslo pro označení moderních dětských hřišť. Ale nedopadne to nakonec tak, že to nejbezpečnější hřiště pro naše děti bude žádné hřiště?
Robert Krejčí
Proč se černoši v USA bouří? A co vlastně chtějí?
Druhá otázka je vlastně důležitější než první. Důvod či záminka k nepokojům se najde vždy celkem snadno, ale najít hlubší myšlenku, nebo konkrétní cíl, ke kterému nepokoje směřují, v tom nemají často jasno ani samotní aktéři.
Robert Krejčí
Jsou roušky všespásné?
Je to jedno z nejskloňovanějších slov tohoto roku. Roušky se staly symbolem koronavirové krize, jsou mnohými oslavovány i zatracovány, a jako mnoho věcí předtím i ony názorově rozdělily společnost, kolegy, přátele i rodiny.
Robert Krejčí
Co můžeme vyčíst ze slovenských voleb
Třebaže jeho budoucnost je nyní ve hvězdách, jedno je jisté - Slovensko dalo nový impuls a směr své politické reprezentaci. Jaká paralela se může objevit při následujících volbách v České republice? Můžeme jít stejnou cestou?
Robert Krejčí
Kam se ubírá demokracie?
Zaujal mě článek britského spisovatele a politologa Iaina Kinga nad myšlenkou "upadání" demokracie v zemích po celém světě. Pojďme se nad pojmem demokracie zamyslet hlouběji a zkusme zjistit, jakou cestou se skutečně ubírá...
Robert Krejčí
Vývoj vztahu společenské většiny s jejími menšinami
Žijeme v době, kdy se z klasické liberální politiky, které měla v minulosti oprávněnou snahu stát se nástupcem konzervativního vedení, stává nebezpečné hnutí, prostupující a ovlivňující celou společnost ve všech zemích světa.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1943x