Domácí porod vs. nemocniční standard

Domácí porody začínají být horkým tématem nejen mezi lékařskými kapacitami a nastávajícími maminkami, ale stále více i na politické scéně a mezi lidmi vůbec. Další typické téma, ve kterém se vyostřují oba póly a pravda je přitom, jako vždy, někde mezi nimi.

Jeden pól reprezentují ženy skálopevně přesvědčené o tom, že domácí porod je to nejlepší pro matku i její dítě (ovšem v případě, že těhotenství probíhá bez komplikací), žena se doma cítí bezpečněji a uvolněnějí, může si sama (v jistých mezích) určovat, jak bude porod probíhat a po porodu být okamžitě v kontaktu s miminkem.

Druhým pólem je potom stanovisko lékařů a odborníků ve zdravotnictví, kteří naopak kladou absolutní důraz na bezpečnost a prevenci rizik, na odborné a technické zázemí, dlouhodobě zavedený systém a obecně zkušenost.

Z první skupiny jsem trochu rozpačitý. Přiznávám, že věc hodnotím jako muž, a tedy asi ne zcela objektivně, ale přesto... Je sice krásná představa, že se miminko narodí v domácím, láskou naplněném prostředí, že ho budou mít rodiče hned u sebe. Ale VŽDYCKY se může něco pokazit. Věřím tomu, že nespočet průzkumů dokázalo, že domácí porody u zdravých žen nejsou nebezpečnější než porody v nemocnicích. Ale i u ženy, která má za sebou několik porodů, které byly všechny jak z učebnice, se může vyskytnout nečekaný problém. Nejen obmotaná pupeční šňůra, ale vážnější natržení hráze, obrácený porod, nemluvě o skrytých vadách, které může miminko mít a kvůli kterým mu po porodu mohou například selhávat důležité životní funkce. I když se to riziko třeba limitně blíží nule, já bych ho v takovém případě, kdy jde o moje dítě, nepodstoupil. Jedna z maminek, která podsoupila domácí porod a vyprávěla o něm zde na iDnes, napsala: Podřídím se tomu systému, nebo budu konat svobodně a vezmu na sebe určité riziko? Já se nakonec rozhodla pro riziko. Ale problém je mnohem hlubší. Ona se nerozhoduje jen sama za sebe, ale za dalšího člověka, který se jen k tomu v dané chvíli nemůže vyjádřit. A pokud se skutečně něco stane, tak žít potom s vědomím, že jsem se mohl rozhodnout jinak a svému děťátku zachránit život, bych rozhodně nechtěl.

Druhá skupina je zase příliš vyhraněná. Ruku na srdce, naše české zdravotnictví se na osobní potřeby rodiček moc neohlíží a jede si po svojí linii. Je to skutečně systém, do kterého žena vstupuje a musí se mu přizpůsobit. Marné jsou všechny studie a objevy moderní vědy. Málokterá porodnice je ochotna vyjít nastávající mamince vsříc a nechat ji alespoň minimálně určit průběh porodu. A dalším kamenem úrazu jsou lidé. Pokud natrefí na dobrý personál a dobrého lékaře, může se ještě jednat o celkem příjemnou záležitost - i když ten celkový prvek nemocničního odcizení tam prostě bude pořád. Ale v okamžiku, kdy do hry vstoupí  člověk, který se špatně vyspal, bere svou roli už jen jako rutinu nebo už je zkrátka "vyhořelý", stává se pro ženu porod očistcem. A znám i případy, kdy se žena rozhodla už další děti nemít jenom kvůli špatné zkušenosti s porodem.

Takže co s tím? Nejlepší cestu vidím v kompromisním řešení někde uprostřed. To, co i většina neradikálních maminek zastávajících domácí porod připouští jako dobrou možnost a co by lékařským kapacitám nevadilo - do nemocničního základu implementovanou domácí složku. Vytvoření areálu v rámci nemocnice, t.j. v bezprostřední blízkosti pro případ nutného zásahu, s personálem nejen na odborné úrovni, ale s odpovídajícím osobním přístupem. Tak, aby si maminka mohla do "svého" osobního pokoje přinést svoje věci a zařídit si ho tak, aby v něm mohla těch pár vzácných dní strávit se svými nejbližšími "jako doma". Při porodu by asistovala porodní asistentka a lékař by byl po ruce v případě nutnosti.

Ostatně podobnou myšlenku vyslovil nedávno i náš ministr zdravotnictví. Ale mám obavu, že v jeho případě se jednalo jen o snahu zklidnit rozbouřené vody. Jelikož by se na realizaci ohoto projektu musely budovat nové areály, zařizovat novým vybavením a přijímat nový personál, tak je nám asi jasné, že je to spíše hudba budoucnosti. V dnešní době, kdy nejsou peníze ani na provoz klasického zdravotnictví, si těžko můžeme představit, že by na to náš stát našel peníze. A také věřím tomu, že by takováto možnost byla hodnocena jako dost vysoký nadstandard a maminka by tedy musela sáhnout pěkně hluboko do kapsy. Alespoň myšlenka by ale zapadnout neměla.

Přeji všem budoucím maminkám šťastnou ruku při jejich volbě.