Václav Havel - velikán, který dokázal chybovat
Václav Havel je pojmem překračující hranice naší země i hranice své doby. A to se vším všudy, se svými dobrými stránkami i svými nedostatky. Byl oslavován i zavrhován, paradoxně více v době porevoluční než před ní. Pokaždé, když se objevila na internetu zpráva o našem prvním polistopadovém prezidentovi, vytvořila se k ní diskuze, ostře se vymezující na lidi, kteří panu Havlovi provolávali slávu a čest, a na lidi, kteří jej pohřbívali jako zrádce, lháře a podvodníka. Neodpustím si srovnání s bratry Mašínovími, o kterých jsem tu také psal (rozumějme srovnání v rámci dělení společnosti při pohledu na tyto osobnosti). A jako u nich, i u Václava Havla není věc černobílá.
Snad jen opravdový hlupák nebo historický negramot by zpochybňoval Havlův přínos při cestě k obnově svobody v našem státě, jeho boj proti komunistické diktatuře a celosvětově uznávaný sametový přechod k demokracii. Postupné budování a upevňování nového zřízení však přináší - někdy oprávněnou - kritiku na hlavu Václava Havla coby člověka v roli vysokého ústavního činitele v devadesátých letech. Často se poukazuje na jeho nedodržené sliby z dob revoluce, přílišnou orientaci na západ, příliš humanistický až utopický pohled na svět a jeho problémy. Je však kritika na místě?
Václav Havel se po celý svůj život nezměnil. Jeho názory, povaha i rétorické vystupování zůstali stejné, neměnné. Byl snad příliš velkým humanistou a lidumilem, což se mohlo v době, kdy republika odhodila všechny okovy a splašeně se rozeběhla vstříc svobodě, se kterou neměla po desetiletí zkušenosti, ukázat jako ne moc prospěšné. Ale nemůžeme mu upírat upřímnou snahu a naději, že skutečně povede svou zemi k lepším zítřkům. A obviňovat ho, kam to naše společnost a stát dospěli po 20 letech? Jakou měl možnost olivňovat politicko-společenský vývoj z pozice prezidenta? Nebyla zde žádná zkušenost, žádné znalosti o řízení demokratického státu. Politické strany se po pár letech dostali do bojů a stranické zájmy spolu s boji o koryta brzy převládly nad zájmy státu. Z politiky se začala vytácet mravnost, slušnost a pokora, a proto zde prezident Havel, humanista a filozof, nezvyklý na souboje ostrých loktů, omezený zákony ve funkci prezidenta parlamentní republiky, neměl mnoho prostoru k zásahům.
Jak už to tak v české historii bývá, mnohem většího uznání se panu Havlovi dostalo v zahraničí než u nás. Jeho jméno otevíralo hranice států nejen na proklamovaném západě, ale na všech světových stranách. A byla to zejména jeho zásluha, že se Česká republika dokázala v brzké době stát součástí NATO. Opět by snad jen hlupák považoval tento krok za špatný. Fakt, že s naším členstvím neumíme nebo nechceme správně nakládat (stejně jako se členstvím v mnoha jiných organizacích), již není Havlovou chybou...
Ani nevím, zda byl pan Havel věřící, potažmo křesťan, ale jeho jednání a mravní hodnoty by se dali právě označit jako křesťanské. Svým nepřátelům odpouštěl, znovu a znovu vkládal svou naději do lidí, stále věřil v hodnoty, které jsou dnes mnoha lidem k smíchu, ale které jediné jsou cestou k lepší společnosti. Byl to člověk vysoké mravní hodnoty, idealista, který se právě kvůli svému idealismu až příliž odtrhával od reality a dopouštěl se chyb. A snad proto ho - věřím, že drtivá většina z nás - tolik obdivovala. Byl tak mnohem blíže lidem, občanům, za které bojoval. Viděli jsme v něm světového vůdce, umírněného, ale odhodlaného, stejně jako obyčejného člověka, který není neomylný. A na rozdíl od mnohé dnešní vládnoucí elity, Václav Havel se nikdy nepasoval do role nadobčana, bezchybného politika, odcizeného lidem, kterým se pochlebuje jen pár měsíců před volbami.
Bohužel, s jeho odchodem mizí z české politické i společenské scény právě onen mravní imperativ, jehož byl pan Havel strážcem. Dokázal vnášet do politiky klid, usměrňoval horké hlavy a tlumil přemrštěné vášně. A proto se s jeho smrtí ptám - nevymřel takto jeden z nejohroženějších druhů politiků?
Vezměme si z Václava Havla to nejlepší a pousmějme se ve vzpomínkách nad jeho chybami. Věřím, že on sám by si to takto přál.
Robert Krejčí
Hamás = Palestinci
Nadpis je matematicky chladný, bezemoční, odtažitý, snad i trochu zkratkovitý, a pro některé nefér. Ale je to tak. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.
Robert Krejčí
Jak hodnotit sílu demokracie
Demokracie přináší svobodu, která ale nemusí být vždy a všude stejná. Jak můžeme porovnat úroveň této svobody v různých zemích? Podle čeho poznáme sílu demokracie? Co nás upozorní, že je zapotřebí začít demokracii aktivně chránit?
Robert Krejčí
Volba Petra Pavla prezidentem - pokud oni mohou, pak my musíme...
Deník N přinesl rozhovory s několika lidmi, kteří byli perzekuováni komunistickým režimem, často končili ve vězení nebo jim nebyla umožněna studijní či profesní činnost. Jejich postoj přesto nemůže nechat nikoho na pochybách...
Robert Krejčí
Buřty, pivo a nenávist na Václavském náměstí
Také vám sobotní demonstrace připomněla text písně Petra Hapky? Pokud ne, asi se vám můj článek líbit nebude. Ostatně, pravda často nebývá příliš příjemná. A odpovědnost, s jakou se k ní postavíme, si volíme každý sám.
Robert Krejčí
Fialova cesta na Ukrajinu je historickou událostí
„Slušný člověk pomáhá vždy tomu, kdo toho nejvíc potřebuje. To se nám vrátí. Vždyť přece stojí za něco, že máme ve světě pověst slušných lidí.“ Tomáš Garrigue Masaryk
Robert Krejčí
Ostrakizace ombudsmana Křečka není správnou cestou
Kritika nad vyjádřením pana ombudsmana Křečka na adresu ukrajinského prezidenta je bouří ve sklenici vody, jež zas a znovu ukazuje na černobílé vidění společnosti, která místo racionálního přemýšlení volí emocionální výkřiky.
Robert Krejčí
Otevřený dopis paní Evě Soukeníkové
Dám stranou diletantství redakce Seznam Zprávy, která je schopna otisknout takovýto článek, a obrátím se rovnou na jeho autorku.
Robert Krejčí
Je to chřipečka, nebo není? Obě možnosti jsou špatně...
Názor na covid, že "je to jenom taková chřipečka", případně "není to žádná chřipečka" (podle toho, do jakého tábora se řadíte), nám už zcela zlidověl. Přitom jen málo lidí si uvědomuje, že vlastně oba názory jsou úplně špatně.
Robert Krejčí
Pandemie není černobílá, její řešení je komplexní a bolestivé
Je tu s námi už celý rok, život nám otočila vzhůru nohama a brzké řešení je v nedohlednu. Jak je možné, že si česká vláda s nemocí Covid-19 stále neví rady? Může za to vláda sama, může za to samotná společnost, nebo někdo jiný?
Robert Krejčí
Relativismus pravdy v době pandemie Covidu-19
Když jeden odborník, například lékař, prohlásí, že pandemii podceňujeme, a druhý kontruje, že ji přeceňujeme, kdo má pravdu? Problémem je to, že pravdu mají oba, a je jen na nás ostatních, která pravda se nám bude líbit více...
Robert Krejčí
Demonstrace bezmozků (a nejen těch sportovních)
To, co předvedli na Staroměstském náměstí "příznivci" fotbalových klubů, netřeba asi komentovat. Co je ale důležitější, aby se za tímto násilím neschovala nezměrná hloupost těch dalších 90% lidí, kteří na náměstí dorazili.
Robert Krejčí
Kdo je vítězem krajských voleb? Rozhodně ne hnutí ANO
Volební výsledky krajských voleb předsedovi hnutí ANO moc radosti nepřinesly, třebaže se je snažil prezentovat jako velké vítězství. Ono to na první pohled může tak vypadat, ale už na ten druhý je vidět, že věc je složitější...
Robert Krejčí
Bitva o Taiwan
Znovu příběh, který neuvěřitelně ostře dělí českou společnost, jako mnoho dalších milníků z minulosti i současnosti. Polarizace a vzájemná neochota k dialogu na těmito tématy jsou naším dědictvím, které asi ještě dlouho přetrvá...
Robert Krejčí
Pásmo Gazy - zapomenuté peklo na zemi
Třebaže se situace ve státech Blízkého východu vyvíjí dynamicky a progresivně, jedna malá oblast již po desetiletí stagnuje. Pásmo Gazy, formálně pod územní správou Palestinské autonomie, je uzamčeno ve spirále chudoby a násilí.
Robert Krejčí
Bezpečná dětská hřiště aneb Pamatujete, kde jsme si hráli my?
Pomaleji, níže, měkčeji. Tak by se dalo parafrázovat olympijské heslo pro označení moderních dětských hřišť. Ale nedopadne to nakonec tak, že to nejbezpečnější hřiště pro naše děti bude žádné hřiště?
Robert Krejčí
Proč se černoši v USA bouří? A co vlastně chtějí?
Druhá otázka je vlastně důležitější než první. Důvod či záminka k nepokojům se najde vždy celkem snadno, ale najít hlubší myšlenku, nebo konkrétní cíl, ke kterému nepokoje směřují, v tom nemají často jasno ani samotní aktéři.
Robert Krejčí
Jsou roušky všespásné?
Je to jedno z nejskloňovanějších slov tohoto roku. Roušky se staly symbolem koronavirové krize, jsou mnohými oslavovány i zatracovány, a jako mnoho věcí předtím i ony názorově rozdělily společnost, kolegy, přátele i rodiny.
Robert Krejčí
Co můžeme vyčíst ze slovenských voleb
Třebaže jeho budoucnost je nyní ve hvězdách, jedno je jisté - Slovensko dalo nový impuls a směr své politické reprezentaci. Jaká paralela se může objevit při následujících volbách v České republice? Můžeme jít stejnou cestou?
Robert Krejčí
Kam se ubírá demokracie?
Zaujal mě článek britského spisovatele a politologa Iaina Kinga nad myšlenkou "upadání" demokracie v zemích po celém světě. Pojďme se nad pojmem demokracie zamyslet hlouběji a zkusme zjistit, jakou cestou se skutečně ubírá...
Robert Krejčí
Vývoj vztahu společenské většiny s jejími menšinami
Žijeme v době, kdy se z klasické liberální politiky, které měla v minulosti oprávněnou snahu stát se nástupcem konzervativního vedení, stává nebezpečné hnutí, prostupující a ovlivňující celou společnost ve všech zemích světa.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1943x